Tak jsem se letos rozhodl, že vyrazím do míst, kde se zastavil čas a budu v klidu chodit a fotit. Po určitém váhání jsem si vybral zájezd na Ukrajinu. Vše jsem pečlivě naplánoval, sbíral místopisné informace, studoval slavné činy Nikoly Šuhaje loupežníka, znovu přečetl sebrané spisy Olbrachta a naučil se pár lidových pisniček, abych tak nějak lépe zapadl mezi domorodce. Také jsem se každému na potkání chlubil, že letos žádné moře, žádné pláže, žádné povalování, ale náročné pěší tůry v téměř necivilizované krajině, kde historie a nebezpečí číhá takřka na každém kroku a těšil se z jejich obdivných pohledů (no teda alespoň doufám, že byly obdivné).
Pak ale přišla rána v podobě zrušení zájezdu “pro nedostatek zájemců”. A že se omlouvají – a že mi vrátí peníze – a nebo si mohu vybrat z jiných zájezdů…A protože jsem již měl domluvenou dovolenou a výpravu za historií a dobrodružstvím jsem nechtěl rušit, “zvolil” jsem si jedinou akci, které byla v původním termínu, a to Rumunsko – pohoří Retezat.
Ze začátku jsem se utěšoval, že určitě budeme bydlet na nějaké chatě v horách, ze které budeme pořádat jednodenní výlety na okolní vrcholky a večer nás bude čekat teplá večeře a horká sprcha. Avšak jakmile mi došel podrobný itinerář, ztuhl mi úsměv – jednalo se o přechod celého pohoří, a to s “plnou polní”!!! Moje postava programátora, formovaná otáčecí židlí a klávesnicí je absolutně nevhodná na takové hrubé použití a už vůbec si nedovedu představit, koho ukecám, aby mi pomohl s batohem 
Tak jsem alespoň začal chodit 3x týdně do posilovny a doufám, že za 2 týdny unesu batoh i sebe ….
P.S. Teď už jsou ty pohledy opravdu obdivné 
